Séria kníh "Vědění prvopočátků" - čítanie vhodné po Anastázii
- Zuzana Dunajčanová
- 1. 11.
- Minut čtení: 5
Aktualizováno: 2. 11.
Alexander Savrasov prečítal knihy od Vladimíra Megreho a rozhodol sa ísť do mesta Gelendžik, ktoré je svojimi energiami silnejšie a dôležitejšie než Jeruzalem. V knihách od Megreho, Anastázia rozprávala o dolménoch, ktoré sú aj v Gelendžiku. Tento kúsok textu som vybrala z knihy druhej "Zvonící cedry", kapitola "Tvé svatyne, Rusko", pre lepšie pochopenie významu dolmenov":
A všechno se začalo před deseti tisíci lety, kdyţ lidí zbavených spojení s Intelektem
přibývalo stále víc. Fakticky je lze také pojmenovat pomatenými, protoţe ţádná
z ţivých bytosti neničí Zemi tak jako oni.
V těch dávných časech zůstávalo málo lidí, kteří ještě mohli volně pouţívat
Vesmírnou moudrost. Oni měli naději, ţe se lidstvo zamyslí, aţ se přiblíţí k tomu,
kdy bude těţké dýchat zničený vzduch, bude nebezpečné pít znečištěnou vodu
a jimi vytvořené umělé systémy zabezpečení ţivota, technické a sociální, se ukáţou
jako těţkopádné a stále častěji budou havarovat... Ţe lidé stojící na kraji propasti
se zamyslí nad existencí bytí, smyslem ţivota a nad svou předurčeností. Tehdy
mnozí z nich budou chtít pochopit Pravdu Původních pramenů a toto je moţné
za nezbytné podmínky vrácení schopností Původních pramenů. Nemnozí lidé ţijící
před deseti tisíci lety, ještě měli tyto schopnosti. V podstatě to byli náčelníci kmenů
stojící v čele společenství. Oni, přesněji řečeno na jejich pokyn, začaly budovat
speciální stavby z těţkých kamenných desek. Uvnitř vznikala cela, místnost
velikosti přibliţně půldruhého krát dva metry a výškou kolem dvou metrů, někdy
větší, někdy menší. Desky se stavěli pod nevelkým vnitřním úhlem. Občas takové
cely vytesávali z monolitního kamene, občas je schovávali pod zemí, nasypávajíce
mohyly. V jedné ze stěn cely se dělal kuţelovitý otvor, přibliţně třicet centimetrů
v průměru. Ten otvor se zavíral ideálně přizpůsobenou kamennou zátkou. Právě
do nich, do těchto cel-hrobek odcházeli lidé, kteří neztratili schopnost pouţívat
Vesmírnou moudrost. Ti, co zůstali naţivu i ti, kdo se narodili dokonce po uplynutí
tisíce let, se k nim mohli přiblíţit a dostat odpověď na otázku, která zajímala
člověka. Pro tohle bylo třeba se posadit u kamene, zamyslet se. Občas odpověď
přicházela hned, občas později, ale určitě přicházela, protoţe tyto stavby a ti, kdo
odešli do nich navěky, slouţili jako informační přijímač. Přes ně se bylo moţné
lehčeji spojit s Vesmírným intelektem.
Tyto kamenné stavby jsou předobrazem egyptských pyramid. Jenomţe pyramidy
jsou slabším přijímačem, nehledě na to, ţe jsou větší, ale jejich podstata,
předurčení - stejné. Egyptští faraónové pohřbeni do pyramid, také byli mysliteli,
často v sobě měli zachovanou schopnost Původních pramenů. Ale proto, aby dostali
odpověď na tu nebo jinou otázku pomocí pyramid, museli lidé přicházet k pyramidě
ne jednotlivě, ale ve velkém počtu najednou. Postavit se podél kaţdé ze čtyř stran,
pohled a mysl nasměrovat, jakoby klouzajíc po skloněné stěně pyramidy, k jejímu
vrcholu. Tam, na vrcholu, se lidské pohledy a myšlenky soustřeďovaly v jednom
bodě, vytvářejíce přitom kanál, přes který se uskutečňoval kontakt s Vesmírným
rozumem.
I teď lze udělat totéţ a dostat to, co si přeješ. V místě ohniska myšlenkových
pohledů se vytváří energie, podobná radiaci. Pokud bychom na vrcholu pyramidy
v místě ohniska umístili přístroj, tak bychom zaznamenali přítomnost této energie.
Neobvyklé pocity se objeví také u lidi stojících dole.
Kdyby nebyla ta hříšná pýcha současných lidí, existující všeobecné mínění, mylná
představa o tom, ţe předchozí civilizace byly hloupější, současní lidé by mohli
rozluštit skutečné předurčení pyramid. Dnešní badatelé věnovali velkou pozornost
způsobu jejich stavění, ale nepodařilo se jim to. A všechno je jednoduché: při
stavění pyramid zároveň s pouţitím fyzické síly a různých zařízení, se vyuţívala
myšlenková energie, která zmírňovala gravitaci. Celé skupiny lidí, vlastnící takové
schopnosti, pomáhaly stavebníkům pyramid. I dnes jsou lidé, kteří mohou pomocí
myšlenek hýbat drobnými předměty. Při kontaktu s Vesmírným rozumem jsou
mnohem efektivnější neţ pyramidy menší, co do velikosti, kamenné stavby,
předcházející pyramidám."
„Proč, Anastasie ? Kvůli své konstrukci, formě ?"
„Proto, Vladimíre, ţe do nich odcházeli umírat ţiví lidé. A jejich smrt byla
neobvyklou. Oni odcházeli do věčné meditace."
„Jak to „ţiví lidé― ? Proč ?"
„Proto, aby stvořili pro budoucí pokolení moţnost vrátit sílu Původních pramenů.
Starší člověk, zpravidla jeden z nejmoudřejších náčelníků rodu nebo kmene, kdyţ
cítil svůj konec, prosil své příbuzné, blízké, aby jej umístili do této kamenné cely.
Kdyţ jej povaţovali za důstojného, tak jej tam umístili.
Odsouvala se těţká, masivní deska-poklice. On vešel do kamenné cely, otvor
se zavíral. Člověk se ocitl v úplné izolaci od vnějšího materiálního světa. Jeho oči
nic neviděly, jeho uši nic neslyšely. Taková úplná izolace, nemoţnost připustit ani
myšlenku na návrat, ale kdyţ ještě člověk neodešel do jiného světa, odpojení
obvyklých smyslových orgánů, zraku a sluchu, otevíraly moţnost plné komunikace
s Kosmickým rozumem, moţnost si uvědomovat mnohé jevy a činy lidí na Zemi. A,
nejdůleţitější, posléze předat uvědomené těm, kdo zůstali naţivu a jejich budoucím
generacím. Teď přibliţně takovému stavu říkáte meditace. Ale ona je jen dětská
hra ve srovnání s meditací do věčnosti.
Posléze lidé přicházeli k této kamenné cele, vyndávali zátku zavírající otvor
a přemýšleli, radili se s myšlenkami bloudícími v cele. Duch moudrosti tam vţdy
byl."
„Anastasie, ale jak, pomocí čeho, můţeš dokázat dnešním lidem existenci takových
staveb a to, ţe lidé v nich odcházeli do věčné meditace ?"
„Mohu ! Proto také vyprávím."
„Jak ?"
„Velice jednoduše. Vţdyť tyto kamenné cely... ještě existují dnes. Dnes se jim říká
dolmeny. Lze je vidět, dotknout se jich. A všechno, co říkám, prověřit."
„Coţe ?? ? Kde ? Můţeš ukázat to místo ?"
„Ano. Například v Rusku, v Kavkazských horách, nedaleko měst, které se teď
jmenují Gelendţik, Tuapse, Novorossijsk, Soci."
„Zkontroluji to, schválně tam pojedu. Ale kdepak, tohle není moţné. Zkontroluji
to."
„Samozřejmě, zkontroluj to. Vědí o nich i místní obyvatelé, jenom jim nepřisuzují
význam. Mnohé dolnemy uţ jsou vykradené. Lidé nechápou jejich skutečné
předurčení. Nevědí o moţnosti kontaktovat se přes ně s Vesmírnou moudrostí. Ti,
co odešli do věčné meditace, uţ se nikdy nemohou vtělit do ničeho materiálního.
Obětovali věčnost kvůli svým potomkům, ale jejich znalosti a moţnosti
se nepouţily. V tomto je jejich velikánský zármutek a smutek.
A důkazem toho, ţe tam v minulosti odcházeli umírat ţiví lidé, slouţí poloha koster,
nalezených v dolmenech. Někteří umírali vleţe, někteří vsedě v koutku, nebo napůl
vleţe, přitisknutí ke kamenné desce. Dnešní lidé konstatovali tento fakt. Je popsán
vašimi vědci, ale opět mu nedávali význam. Nikdo se nezabývá seriózním
zkoumáním dolmenů. Místní obyvatelé rozebírají dolmeny. Jejich kamenné desky
se pouţívají na stavby."
Anastasia smutně sklonila hlavu a zmlkla. Slíbil jsem jí:
„Vysvětlím to. Všechno jim vysvětlím. Nebudou je rozkrádat, ničit. Nebudou se jim
vysmívat. Vţdyť lidé prostě nevěděli..."
„Myslíš, ţe se ti to podaří vysvětlit ?"
„Zkusím to. Pojedu do těchto měst a zkusím to vysvětlit. Zatím ještě nevím jak.
Najdu tyto dolmeny, pokloním se jim, vysvětlím všechno lidem."
„Bylo by to dobře. V tom případě, kdyţ pojedeš do těchto míst, pokloň se, prosím,
také dolmenu, v kterém zemřela moje pramatka."
Savrasov prešiel náročnou vnútornou premenou a v spolupráci s Duchmi dolmenov, ktorý mu diktovali texty a básne, napísal sériu kníh "Vědění prvopočátků". Tieto jedinečné knihy nadväzujú na Anastáziinu filozofiu a ešte viac prehlbujú zmysel rodového statku.
V knihách je obrovské množstvo informácii: o našej histórii, o prírode, človeku, rodine. Knihy jednoznačne napomáhajú k obnove harmónii na Zemi. Dávajú odpovede, praktické kroky, snažia sa láskavo ale aj rázne ukázať smer pre šťastný život človeka.
Si pripravený prečítať tieto slová,
ktoré mysľou snažíš sa pochopiť,
no iba duša, len tvoja duša,
pomôže ti tvoj život premeniť.
Ona schopná je znovu uzdraviť
tu pretrhanú celistvosť mysle
medzi pochopením Stvoriteľa
a poznaním samého seba.
Séria obsahuje niekoľko kníh, ktoré na seba voľne nadväzujú (tieto knihy sú voľne šíriteľné so súhlasom autora, zatiaľ sa nedajú u nás kúpiť v tlačenej verzii):
Vědění chráněné dolmeny:
Rodina – kosmická jednotka
Kult-ura, minulost Rusi
Kult-URA a okultizmus – minulost Rusi
Bělovodí – Bílé Védy
Světlá Rusi a lživý obraz
Komentáře